Jdi na obsah Jdi na menu
 


10 let Literárních pozdravů

22. 12. 2012

Liberec má svůj, byť malý, festival autorských čtení. Ve dnech 23. a 24. listopadu 2012 se konal desátý ročník Literárních pozdravů, kde četli například Petr Hruška, Martin Stöhr, Stanislav Komárek, z libereckých autorů Šárka Nemešová a Luděk Roubíček.

Autorské čtení je zvláštní fenomén, návštěvníci takové akce se často počítají po jednotlivcích nebo po desítkách, což odpovídá menšinové pozici současné literatury v dnešní kultuře. Ale stane se, a právě na Pozdravech se to stává útěšně často, že autorský přednes dokáže uchvátit všechny v sále a stane se velkým uměleckým zážitkem. Autorské čtení umí nabídnou jednu z možných interpretací textu, kterou čtením nepostřehnete, lze vstoupit do vnitřního světa osobnosti, kterou vidíte a slyšíte. Po čtení můžete získat k textům daného autora jiný vztah, třeba i horší, vychladnete, když vidíte, že ten člověk banalitu, kterou čte, opravdu myslí vážně a nic víc zatím není. I to se dělo a bude dít na Literárních pozdravech, ač hodnotná čtení převládají. Každé čtení je jiné, protože spisovatelé jsou jednoduše řečeno svérázné osobnosti. Ne každý autor veřejné čtení ovládá, někteří, zejména starší autoři, se mu dokonce vyhýbají. Ale kdo chce být čten, ví, že cestami za předčítáním si pomůže. I před rokem 2003 se v Liberci autorská čtení konala a konají se i nyní během roku na různých místech, Literární pozdravy se ale staly malým literárním svátkem, sportovně řečeno „soustředěním“ autorů a čtenářů.

 

Za deset let existence se festival nehnul z Liberce, příliš se nerozšířil a zůstává vlastně velmi konzervativní. Nabízí ve dvou či třech dnech několik pořadů, na každém čtou vždy dva autoři. Jejich spojení je někdy logické, jindy zcela překvapivé. Konzervativnost a skromnost festivalu je zřejmá: tištěné programy festivalu mají stejný tvar a provedení, plakáty jsou si každý rok podobné, dramaturgii tvoří pořád titíž dva lidé, kteří čtení uvádějí stejným rituálem. Co se ovšem mění, jsou pozvaní literáti. Každý rok přichází vzrušivá otázka Kdo bude letos číst? Na večerní čtení jsou většinou zváni známější, ba slavní spisovatelé, v odpoledních blocích dostává prostor liberecké scéna včetně nejmladší generace.

 

Během let přišlo i několik nápadů, jak program oživit a zpestřit. Jeden ročník jsme zahajovali venkovním happeningem, kdy jsme z 256 básní vytištěných na papírech A4 složily na Šaldově náměstí formát Minus A4 – vydržel asi vteřinu, při podzimním větříku musely na papírech téměř ležet asi dvě desítky lidí. Několikrát jsme pozvali hudebníky či filmaře a dvakrát jsme spolupracovali s Naivním divadlem na čtení autora, podle jehož textů vzniklo divadelní představení (jde o pásma „…a jiný Bedřich…“ a „Pallaton“ podle Ivana Wernische a Mariána Pally)

 

Nejvýstižněji mluví o historii festivalu jmenný seznam autorů. Logické i zcela překvapivé dvojice literátů a jejich tvůrčích přístupů, skvělé, dobré i slabší výkony, živé besedy i stylizovaná dramatické čtení, vše hovoří o tom, že česká literatura je živá a pestrá, že ona jména je pořád kde brát, aniž by se příliš opakovala. Příjemných setkání bylo nepočítaně. Dobrých čtení většina. Je namístě připomenou několik z těch nejlepších, kdy autor přitažlivě představil skvělý text:

 

Hana Fousková v roce 2004.  Regionální básnířka a malířka bojuje s nepřízní osudu, nemocemi i společenským vyloučením a píše o tom. Se čtením jí pomáhala Markéta Sýkorová, herečka a režisérka z Naivního divadla, přizvala hudebníka Václava Zelenku a společně vytvořili scénickou koláž z básní a deníkových záznamů nebývalé intenzity.

 

Jan Balabán v roce 2007. Povídka ze psího útulku, neuvěřitelné popisy psích nálad a osobností, účastná pozorování autobiografického hrdiny. Autor jen stál u mikrofonu a hleděl do textu, téměř se nehýbal a my všichni jsme byli jako bez dechu, společně v ději. Krásně posmutnělý zážitek, který, jak víme, se nebude opakovat - Jan Balabán zemřel v dubnu 2010.

 

Antonín Bajaja v roce 2011. Známý prozaik uvedl své čtení šokujícím tvrzením: Autorské čtení nemám rád. Myslím, že četba je intimní chvíle a přímý vztah textu a čtenáře. Jenže pak „vystřihl“ autorské čtení přímo ukázkové – dramatickou scénu z autobiografického románu Na krásné modré Dřevnici, ve které učitelka nutí plivat žáky na výlohu místního obchodníka  

(čili sprostého vykořisťovatele; jeho syn je mezi dětmi), přečetl výrazně a s pohnutím, které se zmocňovalo i publika. Následně uvolnil atmosféru, četl fejeton a v jeho hlase byla cítit nadsázka. Většina diváků se usmívala. Autor věděl, jaký přednes k jakému žánru patří, a získal si nás. I když jeho nechuť k autorským čtení je nutné respektovat, zároveň je zřejmé, že jej mistrně ovládá.

 

Společné čtení Pavlíny Brzákové a Jaromíra Štětiny v roce 2006. Generačně a stylově nesourodá dvojice se našla ve společném tématu, byl to vlastně takový „sibiřský večer“ a byl velmi inspirující. Došlo k tomu, že se autoři citovali vzájemně i během večera, a bylo cítit, že jsou oba nejen spisovatelé, odborníci ve svých profesích, ale i dobří posluchači a čtenáři.     

 

Petr Hruška ve všech třech svých vystoupeních (2003, 2007 a 2012). Tomuto básníkovi se dostává výsady opakovaných vystoupení ze dvou prostých důvodů: je to jeden z nejvýraznějších českých básníků současnosti  a stal se hlavním inspirátorem myšlenky Literární pozdravy uskutečnit. Pravděpodobně byl prvním člověkem, kterému se Tomáš Minster na jaře 2003 svěřil s nápadem uspořádat v Liberci festival autorských čtení. Na svých čtení měl pokaždé novou sbírku, předčítal verše i záznamy tzv. odstavců a k slzám rozesmát dokázal při čtení hororových či dobrodružných próz, které psal s bratrem nebo sám v dětství.

 

Velmi zábavná byla též čtení jazykových artistů Mariana Pally či Tomáše Přidala. Silný poetický zážitek nabídli Vít Slíva, Milan Děžinský, Robert Fajkus, Bogdan Trojak, Irena Václavíková-Šťastná a další básníci. Naopak uvolnění a vstřícní byli Martin Reiner, Jaroslav Rudiš, Michal Hvorecký, Irena Dousková. Své stěžejní romány představovali Jiří Hájíček, Radka Denemarková, Jáchym Topol, Michal Ajvaz a další prozaici. Zcela mimořádné bylo i letošní čtení vědce, spisovatele (a cestovatele) Stanislava Komárka. Podobně inspirující je osobnost Marka Váchy. A další a další zážitky…

 

Zahanbeni nemusí být ani místní autoři. K festivalu přilnula řada mladších básníků a prozaiků z Liberecka, pro mnohé bylo jejich čtení na Literárních pozdravech vůbec první prezentací jejich tvorby. Zůstávají věrní jako diváci a vracejí se:  V rámci desátého ročníku se sešli liberečtí autoři ke společnému čtení v Experimentálním studiu a vytvořili nezapomenutelný večer. V krátkých minutových výstupech zněla poezie, povídky i ukázky z delších próz, publikum shlédlo divadelních scénku a dva krátké poetické filmy. Četli a případně promítali či zpívali Jaromír Typlt, Jerôme Boyon, Jakub Nykos Ouhrabka, Vladimír Vacátko, Marek Sekyra, Ondřej Jerman, Lukáš Trněný, básnířky Aneta Hauznerová, Pavlína Nohelová a Iva Dvořáková, divadelník Vít Peřina, prozaici Vladimír Stanislav a Kryštof Špidla a také oba (mj. básníci) organizátoři Tomáš Minster a Vojtěch Vaner. Omluvit se museli Pavel Novotný a Luděk Lukuvka. Vyjmenováni nejsou zdaleka všichni, kteří na festivalu dříve četli, je to ale výmluvný seznam představitelů liberecké literatury v mladší generaci.   

 

Pořádat literární festival v Liberci není samozřejmost. Postupně se ale dařilo a daří propojovat

místní umělecké komunity a zájemce o literaturu, na druhou stranu velmi slábne zájem místních médií. Největší dík si zaslouží diváci a autoři, neboť oni tvoří atmosféru a jimi proudí energie při živých čteních. Kromě zmíněné dvojice pořadatelů se na festivalu podílí Jan Měřička coby grafik, Podještědské knihkupectví a Statutární město Liberec jako podporovatelé a velkou měrou i Sdružení rodičů, studentů a přátel školy při Gymnáziu F.X.Šaldy v Liberci. To je nejen donátorem, ale spolupořadatelem, učitelé této školy pomáhají jako dobrovolníci, několik let bylo součástí festivalu čtení autorů, kteří uspěli v Literární soutěži Gymnázia F.X.Šaldy. Organizátorsky a dramaturgicky festivalu pomohli Jaromír Typlt, Pavel Havlík, Iveta Vírová, Luděk Lukuvka, Michal Kadlec a další lidé z Lidových sadů a Malé výstavní síně či Galerie U Rytíře. Několikrát jsme dobře spolupracovali s Naivním divadlem, jmenovitě s ředitelem Stanislavem Doubravou a dramaturgem Vítem Peřinou. Nad rámec svých povinností městského náměstka pro kulturu pomáhali Dagmar Helšusová i Ondřej Červinka. A výčet díků a uznání by mohl pokračovat….

 

Název festivalu se hlásí k málo známé kampani za mír na světě, Mezinárodnímu dni pozdravů. Připadá na 21. listopadu a připomíná, jak je pro mír a porozumění mezi pozemšťany důležitý jejich mezilidský, všedně slušný kontakt. Když se denně pozdravíte alespoň s deseti lidmi, děláte toho pro mír dost. Snažíme se festivalový víkend plánovat vždy kolem 21. listopadu, a nabídnou mezilidský kontakt svébytné formy, více než všední, literární. Literatura se tvoří a žije i v Liberci a ráda do Liberce zavítá. Jejím malým svátkem jsou Literární pozdravy, to je dobré vědět a každý rok si předadventní víkend rezervovat. 

 

V.V.

prosinec 2012

psáno pro Světlik

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA