Bez čtenáře není literatura
Při přípravách třetího ročníku Literárních pozdravů se ukázalo, že v Liberci není zajímavých tvůrců zdaleka málo. Najednou bylo zatěžko vybírat účastníky tak, aby oslovení básníci a prozaici si vzájemně rozuměli (prostřednictvím svých textů, osobně se znát nemusejí) a aby spolu mohli vystupovat. S nadsázkou lze říkat, že se nám zvyšují stavy nepozvaných coby resty do příštích ročníků. O slavných jménech nemluvě – seznam těch, které bychom v Liberci chtěli slyšet, je dlouhý jak...jak vysvětlivky k Joyceově proslavenému románu... Žijících autorů ochotných a schopných předčítat svá díla a dílka je dost. Zajímá to ovšem v dnešním světě a v našem městě někoho? Bude dost diváků a posluchačů, tedy existuje dost čtenářů krásné literatury, a dokonce poezie? Ne, že bychom si stěžovali na loňskou či předloňskou účast, vůbec ne, byla slušná a naším cílem není ani výdělek, ani ovace davů. Ale v souvislosti s výše napsaným se vtírá zdánlivě nesmyslná a paradoxní myšlenka: že ono je víc píšících než těch, kteří to čtou… Dobře by bylo prorazit „ghetta“ literárních klubů, autorských kruhů, generací, časopisů a škol. Aby různí lidé četli různé autory a ne jen proto, že píší, ale proto, že píší dobře, jímavě, neotřele, že se občas umí strefit do vkusu každého jednoho z nás. Velký dík patří návštěvníkům Literární pozdravů za jejich chuť poslouchat a jejich chuť číst. Čtenář – adresát je v literatuře postava nejdůležitější, bez něj a bez úcty k němu to prostě nejde. Ač je tolik solitérů, zavřených šuplíků, vědeckých studií a nepublikovaných arteterapií.
Čtenáři – návštěvníku, děkujeme.