Martin Reiner: Milionář a jeho erotická kalvárie
Někdo se do bordelu neodváží, jiný se tam jaktěživ nepodívá, protože mu na podobné dobrodružství nezbývají peníze. Mezi milionáři patří ovšem návštěvy hampejzů k oblíbeným kratochvílím, a tak bylo jasné, že mě dříve či později některý z kamarádů na té neřestné nudli utáhne. Odolával jsem tak dlouho, jak jen to šlo; přesně do loňských narozenin jednoho nejmenovaného tiskového magnáta. A pak jsem prošel erotickou kalvárií, o níž bych nyní rád vydal své nejupřímnější svědectví.
Řečeno s Karlem Poláčkem, bylo nás pět. Hned ve dveřích nevěstince nám zastoupila cestu hora nepříliš chytrého masa, a tak nebylo snadné uvěřit, že jsme právě stanuli před branami ráje. Dole, v červeném saténu a přeludně stroboskopickém světle, seděly tři dámy, které před deseti lety vyhodili z Metrostavu pro nevzhlednost. Fakt, že v malé podzemní místnosti prodlévaly ve spodním prádle, jsem přičítal nějakému nepříznivému souběhu okolností… a hned jsem se zkušenějších kamarádů ptal, kdy dorazí slečny kurvy. Bylo mi řečeno, že jsem pitomec, neboť kurvami jsou osoby výše popsané, a co jsem si tak asi představoval?! O tom jsem raději pomlčel a bez dlouhého prodlení jsem vyrazil – se slzami na krajíčku a hrstí drobných v dlani – k těm nešťastnicím, které tam parkovaly v koutě jako tři malé traktory.
Dvě z nich se navíc tvářily netečně, jako by jim někdo odnesl motor na generálku. Teprve ta třetí drobné přijala, vycenila na mě křivé zuby a zakašlala: takhle nějak havíři vychrchlávají po šichtě mour. Potom se ovšem k mému údivu jedna z těch méně živých vztyčila a odkráčela distingovanou chůzí k přilehlému pódiu, kde uchopila tyč.
Mé pero se zdráhá psát o tom, co následovalo… Kamarádi dodnes tvrdí, že šlo o takzvaný striptýz. Zblízka to ovšem vypadalo, jako když se překrmená larva zavrtává do hovězího plecka. Pak se k našemu stolu přivlnil barman Slizký Úhoř. Zeptal se, zda si přejeme společnost a zda dámám objednáme koktejl. V návalu něhy jsem požádal o plyšového medvídka, ale ten chlap se jen ušklíbl a nasměroval krajkovou kavalérii i s pitím k našemu stolu. Když dámy přisedly, hned jsem si vybavil noc, kterou jsem strávil zamčený za trest ve spížce. O půl hodiny později jsem nicméně začal onu klaustrofobickou vzpomínku vzývat jako jeden z hezčích momentů svého dětství; ve spížce totiž aspoň nikdo nemluvil. Maso dam mne zatlačilo hlouběji do podušek zoufalství.
V průběhu následující hodiny přišly i rozličné nabídky. Na každou z nich jsem reagoval zpěvem Kaťuše. Přítomné dámy to zjevně bavilo. Když jsem o chvíli později z čiré beznaděje prohlásil, že jsem homosexuál, rozhihňaly se ty strojovny jak šílené a chtěly mě na pokoj všechny tři. Navzdory takovým ponurým vyhlídkám dopadla celá kauza docela dobře.
Oslavenec a další dva stateční totiž odkráčeli s dámami „konat lásku“ a já si ve fotelu z černé koženky příjemně zdřímnul. Pak jsme zaplatili částku, za niž bychom jinde pořídili mopeda, a vypotáceli se společně do jitřní Prahy.
Za ty prachy to každopádně stálo. Seberychlejší moped vás totiž nezpraví o svízelích bytí tak sugestivně, jako tohle milé noční panoptikum