Vítek Peřina: Vidličky a nože
PŘÍBOR A JEHO ROLE V ŽIVOTĚ
ŽENA Dobrou chuť! (dá se do jídla)
MUŽ Dobrou!
Zatímco žena s chutí obědvá,
muž na opačném konci stolu převrací v ruce nůž
a brumlá si pro sebe cosi pod vousy.
MUŽ Nůž…to je muž! Dlouhý, vzpřímený…. a na konci ho rozšiřuje ostří …žalud! Řeže, fiká, toť muž, ten nůž! (vezme do ruky i vidličku)
Vidlička? Jednoznačně žena! Jak si to brání, vidíš to mřížoví? Ale není jí to nic platné, na nůž je krátká, hle - (zajede nožem mezi hroty vidličky a pohybuje jím tam i zpět, pak ji odloží a do ruky uchopí lžíci) A polévková lžíce? Toť opět ženská …bez debaty. Ale s ní nůž mnoho nesvede. Ostatně, jeho místo na stole jest po jejím boku, a to nutně něco značí… Bude to nejspíš jeho matka! Jistěže, jak jinak! Matka, její syn a snacha.
A kompotová lžička? Od báby lžíce - vnučka! Však se podoba dědí nejvíce po prarodičích, no ne? Jen ten dezertní příbor s nožem v čele mi nejde z hlavy…Je to vůbec nůž? Pche, nožík! Nožíček, ale bez ostří! To není nože syn, a pokud ano, tak se nějak nevyvedl. Ani to, ani ono, jaká je jeho role? Možná, že to bude ten… tamten… …latentní, samozřejmě…
ŽENA Miláčku, proč nejíš? Nemáš to málo teplé?
MUŽ Naopak, drahá, až moc.
ŽENA Ale vždyť jsi ještě nesnědl ani sousto!?! Sigmunde!! Že ty se zase zabýváš tím svým příborem!?
MUŽ (chvatně se pouští do jídla) Odpusť, lásko! Vidíš? Už jím! Hmmm…! Delikatesní!!
Věnováno Sigmundu Freudovi, nejslavnějším rodákovi z Příbora.
NABĚRAČKA
Na okraji kuchyňské linky vzlyká naběračka.
Přisedne si k ní cedník.
CEDNÍK Paní naběračko, vás něco trápí, viďte? Co vás znám, tak pořád takto povzlykáváte…
NABĚRAČKA Já nevím, co se mnou je. Nevím. Celý se život se mi chce plakat…
CEDNÍK Tak se jednou pořádně vyplačte! To pomůže!
NABĚRAČKA Já se snažím, ale nejde to! Pořád k pláči jenom nabírám! Celý život jenom nabírám….
Naběračka dál tiše nabírá k pláči, ten se nedostavuje. Cedník si rozpačitě škrábe břicho.
VIDLIČKY A NOŽE
Hádaly se nože s vidličkami v příborníku jedné restaurace,
kdo z nich je při jídle důležitější.
My řežeme maso, tvrdily nože.
A my vám ho držíme, jinak byste nic nezmohly, tvrdily vidličky.
My krájíme.
My nabíráme.
My.
My.
Já.
Já.
Vložila se do toho stará lžíce:
Nechci vás vyrušovat, ale prý to tady celé koupili
Číňani.