Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vojtěch Vaner: Byl jsem v akci

5. 3. 2010

Nepíši, protože jediné, co se mi zdá hodné zaznamenání, jsou sny. Jsem nicméně líný mít u postele zápisník a denně po probuzení psát. Vlastně to ani není dost dobře proveditelné. Pamatuji si pak pouhé útržky. Jak jsem byl uvnitř počítačové hry a kolem mne se plazili akční hrdinové nebo jak jsem listoval katalogem s pornografickou obálkou a uvnitř byly portréty  režimem zakázaných abstraktních malířů… Slátaniny a hámotiny. Dnešní sen byl opět barevný, vzpomínám si jen na jeho závěr. Odehrával se v samoobsluze, nejprve v Dunaji, ale ten se postupně proměnil v naši drahou Hyper – Super. Míjím straší pár u ochutnávkového pultíku, ano, takového, jaké stávají na rozích dlouhých regálů, abyste se sličnou kostýmovanou hosteskou nechali nalákat na vzorek nějaké potravinové novinky. Zde za pultíkem ovšem stojí vysoký muž a říká: „A nepletete si mě s někým? Já jsem Matásek. Ne Macháček.“ Obcházím jej, jak jdu ještě v Dunaji proti proudu nakupujících, od zeleniny k pečivu. Opravdu, je to herec David Matásek, ten fašista z Orlíku, co hraje ve volovinách. Jdu dále a u mouk se prostor zvětšuje, připomíná Hypernovu a dokonce ještě větší obchody, jako ten z povídky Michala Hvoreckého. Dochází mi, že jsem nechtěným účastníkem nového marketingového fíglu. Sámoška je plná ochutnávkových pultíků a u nich exhibují známé a slavné bytosti, jak jim oni říkají celébrity. Tlustá husťárna, ale protože se objevuje v mém snu, jsem autorem tohoto nápadu já, měl bych si jej asi nechat patentnout a přihlásit se do cechu reklamních kreativců. Vydělat vatu, aspoň dvě mičudy. Já jsem do obchodu šel nakupovat (mám v ruce košík, netlačím vozík!), ale i na mne trik zapůsobí a já se zvědavě rozhlížím po dalších osobách u pultíků (málem jsem napsal osobnostech). Lidé tu z nich úpí, vzdychají a slintají, ale já kromě „Mistra z Národního“ nikoho nepoznávám. Asi jsou to moderní uvaděčky počasí a obličeje, co přes den vaří v televizi. Procházím třemi odděleními s kožešinami a hledám někoho, komu bych se mohl svěřit. Žádného slovutného prodavače ale neznám. Většinou to jsou báby, takový normální ženský, asi jsou z Primy.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář